Nejproblematičtější kapitolou v historii podnikání Andreje Babiše je dvojí privatizace petrochemického gigantu Unipetrol. U obou hrály klíčovou roli jeho nadstandardní vztahy s vládami sociální demokracie.
První díl se začal psát v lednu 1999, kdy vláda Miloše Zemana provedla čistku v tomto státem většinově vlastněném holdingu. Babiš přitom neseděl s rukama v klíně. Novým generálním ředitelem Unipetrolu se stal Pavel Švarc, který do té doby vedl Lovochemii z holdingu Agrofert.
Babiš získal vlivné spojence hlavně v ministrovi průmyslu a obchodu Miroslavu Grégrovi a jeho pravé ruce, náměstkyni Miladě Vlasákové, která se stala předsedkyní dozorčí rady Unipetrolu. Výborné vztahy měl i s premiérem Milošem Zemanem. Čistka neušla kritice, jelikož Unipetrol tehdy patřil mezi pět nejziskovějších společností v zemi.
Už v té době spekulovalo o tom, že petrochemického obra může ovládnout Andrej Babiš. O tom svědčil následující vývoj. Kromě Švarce se členy představenstva Unipetrolu stali další lidé spjatí s Agrofertem: Jan Landa, Václav Přibyl a Miroslav Kuliha.
Proč Babiš dosadil do Unipetrolu svoje lidi? Do budoucna se chystala jeho privatizace, ale vliv mohly mít i obchodní důvody. Zdroje z Agrofertu tehdy upozorňovaly na provázanost firem Agrofertu a Unipetrolu, které si vzájemně dodávaly produkty. Bylo možné snížit cenu dodávek státních firem pro Agrofert, přičemž stát prodělal.
Babišův holding následně těžil z výhodných smluv s Unipetrolem celé tři roky a „tunelováním“ státu vydělal miliardy bez povšimnutí policie a kontrolních orgánů.
Exkluzivita pro Agrofert
Rozhodnutí o privatizaci Unipetrolu padlo v prosinci 2001. Vláda ho prodala v tendru za 11,9 miliardy korun. Neuspěla britská společnost Rotch Energy, která nabízela téměř o 3 miliardy více. Vítězný Agrofert podporoval především propagátor „české cesty“ Grégr.
Babiš podepsal kupní smlouvu o nákupu 63 procent akcií Unipetrolu v únoru 2002. Trh tehdy na sporné rozhodnutí vlády, ignorující doporučení privatizační komise, reagoval propadem akcií Unipetrolu o 45 procent.
Prodej měl i své odpůrce. Pavel Mertlík, do dubna 2001 ministr financí v Zemanově vládě, prohlašoval, že podmínky pro vítěze byly „příliš královské“. Vláda se podle něho chovala, jako by nešlo o veřejnou soutěž, a Agrofertu udělila exkluzivitu.
Nový vlastník následně veškeré pochybnosti potvrdil. Babiš před privatizací avizoval, že koupi Unipetrolu bude financovat s koncernem Conoco, což nesplnil. Už tehdy existovalo podezření, že nemá zajištěný úvěr. Otálel se zaplacením a nakonec byl donucen holding za Špidlovy vlády v září 2002 s ostudou vrátit.
První privatizace Unipetrolu skončila fiaskem a Miloš Zeman dlouho nemohl přijít Babišovi na jméno. „Byl jsem přímým účastníkem podpisu dohody při privatizaci Unipetrolu a konstatuji, že pan Babiš tuto podepsanou dohodu nedodržel. To je pro mě dostatečný důkaz nevěrohodnosti pana Babiše, nehledě na jistá další podezření, která se doufám časem prošetří,“ prohlásil Zeman v roce 2011 při vzniku hnutí ANO.
Podezření se dodnes neprošetřila a nyní jsou oba muži mocenskými spojenci.
